Věděli jste, že tímto přispíváte k plýtvání jídlem?
Někdy děláme věci tak podvědomě automaticky, že si to ani neuvědomujeme. Platí to i při boji proti food waste. Co tedy děláme, co nám neguje naši snahu a co si pravděpodobně ani neuvědomujeme?
Nereálná očekávání
Oči by jedly, to je staré české přirovnání, které je někdy až krutě pravdivé. Nejhorší je, když ty oči dostanou hlad během velkého víkendového nakupování. Tehdy do košíku putují závratnou rychlostí potraviny nejrůznějšího druhu, se kterými máme smělé plány. Proměnit je během týdne v chutné pokrmy, jaké vaří sám Gordon Ramsay.
Realita? Během týdne jsme rádi, že se po příchodu z práce dostaneme do sprchy a na vaření nemáme ani pomyšlení. S příchodem dalšího víkendu vyházíme zkažené potraviny z posledního nákupu a znovu se vypravíme na velký nákup, protože s ním se nám to už teď podaří!!! A tak to jde týden za týdnem.
Velké porce
Říká se, že i kráva ví, kdy má dost. Proč to neví člověk? Proč si nakládá na talíř stále víc? Je zarážející, že od roku 1960 až po současnost se velikost talíře zvětšila o 36 %. A jaký je výsledek? „Kvalitní pneumatiky“ kolem našeho pasu nebo jídlo v koši. Jedno horší než druhé.
Nešikovnost v kuchyni
Určitě s nostalgií vzpomínáte na kuchyni našich babiček. Proč je to tak? Naše babičky dovedly vykouzlit z ničeho výborné jídlo. Ne každý z nás je ale v kuchyni jako ryba ve vodě, a tak je jasné, že mnoho potravin skončí v koši i kvůli naší nešikovnosti v kuchyni. I když snaha se vždycky cení. :)
Není plýtvání jako plýtvání
Nikdo není dokonalý a ani žádný učená z nebe nespadl, takže se nemůžeme na nikoho zlobit nebo jej hanit za to, když při snaze neplýtvat jídlem nakonec stejně něco v koši skončí. Je také nutné rozlišovat, čím plýtváme, protože každá potravina je jinak náročná na zdroje. Nejnáročnější na zdroje jsou totiž živočišné produkty, nejméně náročné mléčné výrobky. Otevřeme tedy oči a buďme v boji s food waste zodpovědnější. Mělo by nám záležet na tom, jaký svět necháme dalším generacím.